Sebevědomí a proč si věřit, co to jde

Příliš vysoké není žádoucí, příliš nízké je spíš ke škodě než užitku. Jak najít tu správnou hladinu sebevědomí? Holky, které se rády předváděly, ukazovaly své silné stránky a vůbec jakkoli vyčnívaly mezi ostatními spolužačky, bývaly za mých pubertálních let označované štítkem namyšlená nebo nafoukaná. Možná toto přízvisko kolikrát přistálo i mně a možná po právu. Ovšem kde je hranice mezi zdravým sebevědomím a arogancí? A má vůbec sebevědomí na svém měřítku laťku, přes kterou bychom se už neměli pouštět?

Před týdnem na mě ve skupině #HolkyzMarketingu vyskočilo upozornění na Akademii profesního rozvoje, kterou spustila instituce s názvem Ženský byznys. Zdarma. Na první pohled pokoutné, tak jsem si organizátory prohledala na sítích a mrkla na jejich webovku, abych se přesvědčila, že se za akademií skrývají reálná a důvěryhodná jména, v čele s Alžbětou Královou. Nejenom na Instagramu mi totiž přistály pozvánky na čtyřhodinové bezplatné akce, které mi zaručeně pomohou podnikat, cestovat a přitom vydělávat mraky peněz, s kupou ohnivých emotikonů na začátku i na konci zprávy. Proto důvěřuj, ale prověřuj.

sny se plní
Spousta našich snů se plní, i když někdy v trochu jiné podobě. Foto: Jaroslav Loskot

Ženský byznys si mě získal nejenom zvučnými osobnostmi, ale taky tím, že partnerem celého nápadu je Velvyslanectví USA v Česku a zázemím pro lekce je Americké centrum v Praze. Připomínka New Yorku jako vyšitá!

Zahajovací lekce akademie: o sebevědomí

Pochopitelně mě zaujalo téma prvního, tentokrát onlinového setkání: sebevědomí. Nevzpomínám si, že bych kdy výrazně bojovala s nízkým sebevědomím. Jako jedináček jsem byla zvyklá dostávat pozornost a možná díky tomu jsem nemívala potíže s vystupováním na veřejnosti – odmala jsem se účastnila recitačních soutěží, minutové přednesy před spolužáky mi nevadily, byla jsem to já, kdo se ujímal proslovu na rodinnách oslavách, mám za sebou vystoupení na mashupu a sem tam něco odmoderuju. Ale sebevědomí nespočívá jenom v odvaze stoupnout si před lidi a mluvit. Jak nastínila úvodní lekce akademie Ženského byznysu:

My ženy si říkáme o nižší platy, a to o 20-30 %.
O zvýšení platu žádáme 4x méně často než muži.
Ucházíme se o pozice až při 100% kvalifikaci, kdežto mužům stačí 50-60 %.

To všechno se mě týká. O zvýšení platu jsem si řekla asi tak jednou 😀 Naštěstí mám skvělé šéfy, kteří vědí, že i finanční odměna funguje jako motivace k odvádění kvalitní práce, a tak mi plat roste. Co u sebe silně vnímám, je bod tři. Pokud necítím, že něco naprosto ovládám, netvrdím o sobě, že to umím. Ivana Šedivá coby řečník lekce o sebevědomí dávala jako příklad pracovní inzerát. Když je v něm uvedené, že pozice vyžaduje pětiletou praci v oboru, žena, která daných pět let nesplňuje, se do výběrového řízení nepřihlásí. Naopak muž, který má byť jen tři roky požadované praxe, bez váhání na nabídku odpoví.

akademie profesního rozvoje sebevědomí
První část Akademie profesního rozvoje zaměřenou na sebevědomí vedla Ivana Šedivá.

Mám doma živoucí důkaz – přítel mi toto tvrzení odsouhlasil a já si vzpomněla, jak mě vždycky podporoval, přihlas se tam, už jsi to něco podobného dělala, to zvládneš, zatímco u mě převažovaly obavy. Jasně, častokrát aplikuju fake it until you make it a jako lektorka češtiny pro cizince jsem před lety nastupovala bez nulové praxe ve výuce češtiny jako cizího jazyka a aniž bych přímo tento obor měla vystudovaný. A bavilo mě to přes čtyři roky. Ale je spousta situací, na které si netroufnu, dokud si nedoplním vzdělání a vše potřebné nenatrénuju, abych se cítila pevná v kramflecích.

Sny se plní

V přednášce od Ivany Šedivé zazněla spousta užitečných tipů, jak pracovat na vlastním sebevědomí. Některé jsem znala a využívám je, jiné jsem si oprášila nebo o nich slyšela poprvé. Namátkou jmenuju několik:

  • tvorba vision boardů, pojmenovat si své sny a cíle, naplánovat si cestu k jejich splnění
  • každý člověk má talent na něco a je naprosto v pořádku, že jiné činnosti mu nejdou (viz ryba, která na strom nevyleze, i kdyby se snažila sebevíc)
  • buďme sami sebou, ostatní už jsou zabraní
  • říct si o to, co chci – třeba náplň práce
  • sepsat si své úspěchy, ať je považujeme za sebemenší a nepodstatné
  • odpovědět si na otázku, čím přidávám hodnotu
  • sebevědomí znamená vědomí sebe

Už párkrát jsem se přistihla, že se mi splnil některý z mých snů, ač v trochu jiné formě. Jako dítě jsem milovala s tátou sledovat závody Formule 1 a hokejová mistrovství, olympiády. Znala jsem jezdce a jejich pořadí, sestavy hráčů, poslouchala Roberta Zárubu, jak vítá zlatý hattrick, a přemítala, jaké by to bylo točit sportovní reportáže nebo je komentovat, i když jsem přesvědčená, že je to sakra těžká práce. Hokejovou reportáž jsem si střihla při studiu na žurnalistice, kdy proti sobě nastoupili brněnská Kometa a havlíčkobrodští Rebelové – hádejte, komu jsem fandila. A později při asi měsíčním pokusu o uplatnění se v České televizi jsem zjistila, že to není pro mě. A ejhle, letos jsem se dvakrát proměnila v „moderátorku“ ligových zápasů v amerického fotbale. A nesmírně mě to bavilo, i když hře jako takové sotva rozumím. Náhoda? Nemyslím si.

Jako kdysi v roli nahrávačky

Co se mnou při přednášce o sebevědomí nejvíc zarezonovalo bylo to, když Ivana zmínila, že kdysi jako volejbalistka hrála na postu hlavní nahrávačky. Měla jsem to stejně. Vzhledem ke své výšce mi šlo spíš rozdávání balonů než výskok do výšky a smeč. Je to právě nahrávačka, která se při hře rozhoduje, komu nahraje, a kterému ze smečařů dá příležitost zabodovat. A je to právě smečař, kdo potom balon položí a v publiku se zvedne lavina ovací. Nahrávačka zůstává pro mnoho očí v pozadí a plácne si spolu s ostatními, protože udělala přesně to, co se od ní očekává. Umístit nahrávku v ideální vzdálenosti od sítě, od kůlu, do perfektní výšky.

Vojejbalová nahrávačka podobně manažerka připravuje půdu pro smeč.

A to je přesně to, co je primárně mojí rolí PR & marketingové manažerky. Nechávám firmu skórovat například rozhovorem ve Forbes. Zadávám zpracování článků, postů, videí, newsletterů lidem ze svého týmu, kteří jsou pak pod výsledným produktem podepsaní a v tom nejlepším možném scénáři za něj sklízejí pochvalu a jejich práce přináší kýžené výsledky. Já jim přiděluju ten pomyslný balon a umožňuju jim zářit. A mám z toho nesmírnou radost. Ba, můj pocit uspokojení je vícenásobný, protože jsem pyšná na jednoho každého z nich, což by se mně samotné nikdy nepodařilo. Ráda si dělám věci po svém, plním vlastním úkoly, rozhoduju, ale společně dokážeme víc. Připadám si na správném místě.

Věřme si!

Zdá se mi, že se na sebevědomí dnes pohlíží jinak, než když jsem byla na škole. Je žádoucí, je doporučované, je cestou k úspěchu. Používáme LinkedIn, kde se chlubíme osobním rozvojem a pracovními majstrštyky, vzájemně se chválíme a fandíme si. Věř si, ty na to máš, jdi do toho – to jsou běžné fráze, které kolem sebe slýchám. Snad je to bublinou, v níž žiju. Dobou, kdy se daleko víc klade důraz na osobní rozvoj. Nebo věkem a náctileté holky si pořád stěžují, že ta nová z béčka je nafoukaná.

Existuje tedy míra sebevědomí, přes kterou bychom už neměli jít? Pokud jsme zdravě smýšlející jedinci, tak poznáme, že nám něco nejde a asi nikdy nepůjde. Ale pokud děláme to, co nás baví, co vnímáme jako svůj účel, své proč, následujeme svoji vizi, tak si pojďme věřit, jak jen to jde. S pokorou k těm, kdo nás inspirují a od nichž se učíme. A podporujme v tom ostatní – ženy i muže.

Akademie profesního rozvoje pokračuje 10. prosince. Už teď je spuštěná registrace s tím, že na záznam uplynulé lekce se dá podívat zpětně do začátku další přednášky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *