Chicago: podél řeky mezi mrakodrapy k jezeru Michigan a za Havlíčkem vyzývajícím k boji

Větrné město nebo Páchnoucí cibule. Dvě z ne úplně vábivých přezdívek největšího města v americkém státě Illinois, které je po New Yorku a Los Angeles třetím obrem v celých Spojených státech. Chicago jsem ještě před posledními Vánocemi znala sotva jako vzdálený bod na mapě. Tam, kde Harrison Ford v Uprchlíkovi hledá jednorukého vraha své ženy a Sandra Bullock se zamotává do omylů v romantické komedii Zatímco jsi spal. Po stáži v New Yorku jsem hořela zvědavostí, jaké to bude toulat se mezi vysokými budovami u břehu jezera Michigan. Taky mě varovali, že tam pravděpodobně bude zima. Byla. Ani z rodné Vysočiny si na takovou nevzpomínám.

Chicago byla první cílová destinace našeho vánočního výletu za rodinou do Ameriky. Na letišti O’Hare jsme přistáli po deseti a půl hodině přímého letu z Vídně. Pochopitelně jsme neskutečně prahli po tom, až opustíme stísněný sedačkový prostor a znovu rozhýbáme strnulé svaly. Jenomže jsme čekali hodinu, než letištní dispečink dovolil našemu letadlu zaparkovat u jednoho z přistavených tubusů. Radost z rychlého průchodu na imigračním zhatilo víc než půlhodinové čekání na kufry. Po první várce neráčila přijet druhá. Uklidňoval nás jen pohled na opodál stojící posádku našeho letu. Říkali jsme si, že jim by zavazadla určitě neztratili.

Chicago Skyline
Poprvé jsem se podívala do slavného Chicaga.

Předpověď počasí nelhala. Jak jsme vyšli z letiště, ovál nás doslova jarní vánek. Teplota se šplhala k 16 stupňům. V polovině prosince! Ale to si nás Chicago nejspíš jen hýčkalo na uvítanou. Od té doby už šly stupínky na teploměru jen dolů. Nejvíc mě vyděsilo ráno, kdy telefon ukazoval minus sedmnáct, pocitově minus dvacet čtyři. Ven jsem se odvážila až v poledne.

Výhled na Chicago z postele

Martinova maminka s manželem žijí v třípokojovém bytě přímo v dolním Chicagu. Z pokoje, kde jsme spali, jsme hleděli přímo na protáhlé, blikající stavby a za okny od brzkého rána cinkaly vozy městského metra. Nesčetněkrát jsem si vzpomněla na tři roky studentského podnájmu v zeleném paneláku na brněnském Mendlově náměstí, kde to první šaliny mrskaly před pátou ranní. Od té doby nemám problém se spaním za hluku.

Bylo to, jako kdybychom v New Yorku bydleli na Manhattanu. Doslova pár bloků od centrální The Loop, městské části, kde najdete všechny veledůležité úřady a mrakodrapy plné kanceláří, proslulé restaurace a bary, obchody nebo kde sídlí Chicago Tribune. Chicago Loop projdete za pár hodin. Na takové dobrodružství jsme se vydali den po příjezdu.

Staré sídlo Chicago Tribune
Z procházky kolem řeky je vidět staré sídlo Chicago Tribune.

Senzační Chicago Riverwalk

Prošli jsme pod mostem kolem stanů pro bezdomovce a vystoupali řádek schodů, než jsme se napojili na Chicago Riverwalkparádní stezku podél Chicago River, kde nestačíte otáčet hlavu zleva doprava, abyste si prohlédli všechny ty prosklené žížaly kolem. V létě se tudy procházíte a v případě potřeby dobijete energii v přilehlé kavárně nebo baru. Případně se necháte svézt jednou z lodí, které řeku brázdí tam a zpět. Takové možnosti jsme v prosincovém dopoledni neměli. I tak jsem ale koukala jako omámená. Stezka vás zavede až k jezeru Michigan a Navy Pier, přístavu plnému houpajících se bílých plachetniček. 

Pokračovali jsme dál ke slavnému Millenium Parku s hlavní atrakcí: ikonickou chicagskou sochou Cloud Gate, pro svůj tvar přezdívanou The Bean neboli fazole. Doporučuju ji omrknout ze všech stran a ve vyleštěné oceli si prohlédnout oslnivý odraz dominant města. Až se ocitnete pod ohybem fazole, nezapomeňte zvednout hlavu a zamávat sami sobě. Zpátečním směrem nás kolébala velkoměstským ruchem vibrující Magnificent Mile.

Chicago a The Bean
The Bean je jednou z nejznámějších turistických atrakcí v Chicago.

Riwerwalk jsem si oblíbila na běhání. Trasa byla příjemně rovná, bez kopečků a zábran. Dávala mi pocit, že se neztratím. Prostě jsem běžela s vodou po boku tam a zase zpátky. A takových běžců nebo páníčků se svými čtyřnohými mazlíčky jsem pokaždé potkala několik. I ve dnech, kdy mrzlo, až praštilo. Nebo se mnou cloumaly poryvy větru.

běh v Chicagu
To by bylo, abych se chicagskými ulicemi několikrát neproběhla.

Jak Chicago získalo své přezdívky?

Ale nenechte se mýlit. Přídomek Větrné město si Chicago nevykoledovalo kvůli neblahým povětrnostním podmínkám, i když zvlášť u řeky a na březích jezera fučí poměrně dost, nebo tornádu, které se městem přehnalo v roce 1876. Windy City, v překladu Větrné město, se mu říká kvůli divoké minulosti a politickým změnám. Podle reportéra New York Sun byli chicagští zastupitelé po debatě s Newyorčany o místě konání příštího světového veletrhu “plni větru”.

A jak dostalo Chicago název Stinky Onion, tedy Páchnoucí cibule? Původ hledejte ve velkém množství divoké cibule. Ta přístav prorůstala, když v něm své kánoe parkovali Indiáni. Její nezaměnitelný odér, v domorodém jazyce chicagou, se linul široko daleko.

Chicago a jeho přezdívky
Chicago je známé pod řadou přezdívek.

Pohodlné plavání ve vlastní dráze

Jedním z chicagských údivů pro mě byl systém v plaveckém bazénu, kam mě vzala Martinova maminka. Patří mezi členy sportovního FFC klubu, a tak jsem vstupovala jako její host. Předem nám v online systému zamluvila dráhu, pro každou jednu. Došly jsme na objednaný čas a plavaly si pohodlně každá ve své “lajně”. Bazén byl sice kratší než česká pětadvacítka, ale libovala jsem si v tom, že mě nikdo nebrzdí nebo naopak nečeří vodu svým širokým kraulem. Jak jsem na chicagská tempa vzpomínala po návratu do Brna, kdy už v šest ráno na Kraví hoře sdílíte dráhu s mininimálně dalšími dvěma vodychtivými ranními ptáčaty.

plavecký bazén Chicago
Plavecký bazén v FFC není rozměrný, ale výhoda vlastní dráhy je nedocenitelná.

Chicagský Karel Havlíček Borovský

Hlubší průzkumy města jsme měli naplánované po Vánocích v Michiganu a silvestrovských oslavách v Ohiu. Ovšem vzhledem k pozitivnímu testu na covid jsme tak maximálně v rouškách brouzdali ulicemi a mezi lidi nebo do obchodu pro dárky jsme se dostali až dva dny před odletem. S budoucí paní tchyní jsme si úplně poslední dopoledne udělaly dámskou jízdu, neboť jsem odmítala opustit městské brány, aniž bych pozdravila Havlíčka.

Socha známého českého obrozence Karla Havlíčka Borovského, kterého si každoročně připomínáme na Letní žurnalistické škole v Havlíčkově Brodě, se majestátně tyčí mezi chicagským planetáriem a akváriem. Monument z bronzu a granitu na památku Havlíčkových činů z pověření místních Čechoameričanů vytvořil sochař Joseph Strachovsky. Od roku 1911 Havlíček svou zvednutou pravou rukou nabádal v boji v Douglas parku. Na své současné působiště u Solidarity Drive se přestěhoval v roce 1983.

Socha Karla Havlíčka Borovského v Chicagu
Karel Havlíček Borovský to dotáhl až do Chicaga.

Nezastavily jsme se ale jenom u českého básníka a satirika. Od planetária je znamenitý výhled na legendární chicagskou skyline. Pohled jsem od ní odtrhávala stěží. A právě v tu chvíli jsem Chicagu a sobě slíbila, že příště se poznáme líp.

Chicago, uvidíme se znovu!

Odjížděla jsem totiž se smíšenými pocity. Zamilovala jsem se do cesty lemující Chicago River a pohledu na zdánlivě nekonečné jezero Michigan. S dětskou radostí jsem pozorovala cinkající nadzemku a za tmy světélkující mrakodrapy. Avšak wau efekt, který mě sotva nechal nadechnout, když jsem poprvé vystoupila z metra v New Yorku na Manhattanu, se nedostavil.

Chicago Theatre
Poutač na chicaském divadle se stal neoficiálním emblémem města.

Možná proto, že New York byl moje vůbec první návštěva Spojených států. Do Bohemian National Hall v srdci Manhattanu jsem kráčela do práce, rozuměj na stáž, kterou jsem si sama zařídila. Na tříměsíční pobyt v New Yorku jsem rok šetřila a dorazila jsem sama. Bez nikoho, kdo by mě vedl za ručičku. Byla jsem na sebe v tom desetimilionovém hřišti hrdá. Taky jsme navzdory zimním měsícům probendili, co jsme mohli. Každý víkend někde, s novými zážitky a vzpomínkami. Pokaždé jsem se přitom vracela do dočasného doma v Queens. Poklidnější části New Yorku s obytnými domy, malebnými vilkami a příjemnou zelení namísto plejády betonových kostek.

Chicago v zimě
Vandrovali jsme zmrzlými chicagskými ulicemi.

Chicago bylo jiné. Jeli jsme za rodinou. S programovým omezením z důvodu pandemie, izolace a meteorologických podmínek. O to víc jsme trávili čas spolu. Zažili jsme spoustu emotivních chvilek a byly to dny, na které určitě nikdy nezapomeneme.

Těším se proto, až se do Chicaga vydáme příště. A přeju vám, abyste si prozkoumávání jeho koutů užili naplno a podívali se všude tam, kam chcete. Chicago si takovou přízeň rozhodně zaslouží.

.

2 odpovědi na “Chicago: podél řeky mezi mrakodrapy k jezeru Michigan a za Havlíčkem vyzývajícím k boji”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *