Pozitiva a negativa podivného roku 2020

Na začátku roku 2020 jsem si v diáři sepsala 10 cílů, kterých jsem chtěla do 31. prosince dosáhnout. Povedlo se mi splnit čtyři z nich. Poměrně mizerná bilance. Navíc se ani nemůžu bránit tím, že za nesplněnou šestku může ta potvora koronavirus. Nemůže, vina jde za mnou, za mými prioritami a mým jednáním. Ale i když mi všechny plány nevyšly, nepovažuju 2020 za nepovedený rok. Podařila se mi spousta jiných věcí, které mě potěšily, posunuly nebo poučily. Tady jsou a aby v tom byl balanc, přihazuju i několik nepříjemných překvapení toho tolik podivného roku, který si všichni budeme asi navždycky pamatovat.

POZITIVA 2020

Založila jsem blog!

Dlouholetý sen o vlastním prostoru pro psaní  jsem proměnila ve skutečnost hned na začátku roku 2020 s vidinou toho, že mám konečně pořádný námět na to, o čem chci povědět veřejnosti. O životě v New Yorku. Ten se kvůli příchodu pandemie bohužel smrsknul na dva měsíce a kousek místo plánovaného čtvrt roku. Ale nebýt odjezdu za velkou louži, tak byste tady ani dneska možná nic nečetli.

Přestěhovala jsem se načas do New Yorku.

Díky stáži v Českém centru New York jsem měla možnost zjistit, jaké to je bydlet a pracovat ve Velkém jablku. V obřím městě, které jsem znala jen z filmů a vyprávění. V ikonické metropoli, která mi i po návratu přijde vzdálená, jiná, dechberoucí, boží, inspirativní. Do níž jsem se zamilovala. S Evčou, která na stáži byla se mnou, si často posíláme fotky a videa New Yorku a vzdycháme si, jak bychom tam hned vyrazily znovu. Jsme v kontaktu i s ředitelem newyorského centra Miroslavem Konvalinou. Protože když čtu jeho příspěvky nebo zprávy, je to jako bych tam maličko zase byla.

New York 2020
Víc než dvouměsíční pobyt v New Yorku jednoznačně vítězí v zážitcích letošního roku.

Přeložila jsem dětskou knížku.

Pod názvem Ostrov pokladů si vybavím jeden víkend v pronajatém pokojíčku v Queens, který jsem strávila víceméně připoutaná k židli a stolu, abych stihla pondělní deadline překladu slavného dětského příběhu z pera Roberta Louise Stevensona. Nikdy jsem z angličtiny do češtiny nepřekládala knížku a patrně bych si na to netroufla, kdyby nešlo o text pro děti, kde přece jenom nebyla tak složitá slovní zásoba. I tak jsem ale k překladatelům začala chovat ještě větší obdiv. Práce s jazykem je pro mě zábava, ale po třech dnech měly dost moje mozkové závity i prsty, co desítky hodin běhaly po klávesnici.

Přiučila jsem se, jak řešit marketing v krizi.

I v New Yorku jsem stále na kratší úvazek pracovala pro Foreigners. A březen, kdy ze dne na den přicházela tvrdší opatření, byl naprosto šílený. Já jsem se v Americe budila, když v Česku už zas padala nová rozhodnutí, na která bylo nutné reagovat. Jak obsahově, tedy informovat cizince pomocí článků a příspěvků na sociálních sítích, tak marketingově ve smyslu cílení. Zavřeli nám hranice, tudíž nám přestali přijíždět klienti a my jsme najednou museli změnit velkou část marketingové strategie. Vedení firmy mi v tomhle bylo velkou oporou, spousta nápadů vzešla od nich a společně jsme jarní i podzimní vlnu přestáli. Já si z toho kromě konkrétních postupů a nově zavedených systémů odnesla hlavně to, že je potřeba jednat, makat, hledat nové příležitosti. A tím maximálně přispívat k tomu, abychom jako firma přežili.

Odjela jsem na jógový víkend, kde jsem nikoho neznala.

Miluju jógu. Tak jsem si řekla, že zas trochu vystoupím z komfortní zóny a přihlásila jsem se na jógový víkend, který na chalupě v lesích u Berouna uspořádala Verča Emča. Vyrazila jsem tak strávit dva dny s organizátorkami, které jsem znala pouze přes Instagram, a účastnicemi, o nichž jsem nevěděla zhola nic. Bylo to parádní. Všechny jsme totiž byly podobně naladěné, s podobnými životními hodnotami. A když na nás s Barčou, kterou jsem předtím nikdy neviděla, zbyla manželská postel, byl to přinejmenším super bonus, že se mi tahle slečna vloudila do života. Všechny holky byly přátelské, otevřené, výjimečné. Celý víkend se i díky letnímu počasí jak z katalogu a úžasným lekcím jógy od Andrejky Mokrejšové vyvedl na jedničku.

jóga víkend u Berouna
Holčičí jóga víkend u Berouna byl pecka!

Objevovali jsme krásy Luhačovic.

Dovoleným rok 2020 moc nepřál, tak jsem ráda, že jsme si ukrojili alespoň týden v srpnu a ubytovali se v nádherném lázeňském městečku Luhačovice. Dlouho jsme spali, já jsem tam po běhu zaháněla žízeň minerálním pramenem, vyrazili jsme na túru a taky ukuchtili nejlepší řízky ever. Neb na dovolené jsem konečně našla čas trochu vařit. 

lázlázeňská kolonáda Luhačovice
U kafíčka na lázeňské kolonádě v Luhačovicích se nádherně odpočívalo.

Podívala jsem se na víkend do Plzně.

Čtvrté největší město republiky a já tam nikdy nebyla. Tak jsem to letos napravila a vyrazila s kamarádkou na bájo víkend, kdy jsme obešly, co jsme mohly a probraly, co šlo. Užívala jsem si ranní běh v jiném prostředí a domů přivezla pivní suvenýry. 

víkend Plzeň věž
Užila jsem si víkendovou Plzeň.

Namotivovala jsem se na kurzu Tvůrčího psaní.

Na doporučení Verči jsem v září 2020 absolvovala kurz Tvůrčího psaní 2.0 ve Skautském institutu v Praze. Jako blogger, aktivní uživatel sociálních sítí, šéf marketingu a dá-li Bůh jednou i spisovatel vím, že na sobě co se textování týče musím pracovat. Potřebuju čas od času nakopnout a uměla se nad textem zamyslet jinak, abych pořád nepsala to samé. Osmihodinovka pod taktovkou Reného Nekudy a Michelle Losekoot byla bomba. Spala jsem na ten den sotva pár hodin, a přesto jsem celou dobu měla oči dokořán a uši nastražené, aby mi nic neuniklo. Od té doby kudy chodím, tam všem pisálkům tohle tvůrčí odpoledne doporučuju a řada lidí z mého úkolí už se přihlásila. Akorát s termíny zamíchala vládní nařízení, tak nevím, kdy se uskuteční další, ale určitě je checkujte tady.

Snažíme se ukázat, kudy kráčet Úspěchu naproti.

V létě mě oslovila akční kamarádka Simča, abych jí spravovala kanál na Instagramu, kde bude předávat své zkušenosti jakožto podnikatelka a motivovat sledující, aby se vydali na cestu za úspěchem. Ať už to pro každého znamená cokoli. Vyklubal se z toho miniprojekt, který mě baví a vidím v něm potenciál inspirovat ostatní k tomu, co chtějí dokázat.

Úspěchu naproti
Vypustily jsme ven motivační projekt Úspěchu naproti.

Naskočila jsem do veslice Voices in Rowing.

Jednou z nových výzev roku 2020 je i role editora a mediálního agenta startupu Voices in Rowing. Ten se zrodil pod rukama veslařky Daniely Nacházelové, dvojnásobné účastnice naší Letní žurnalistické školy. Ve své první knize Women’s Voices in Rowing Daniela vydala rozhovory se čtrnácti význačnými ženami světového veslování. A mně je ctí, že jsem dostala příležitost být součástí a starat se především o propagaci knížky.

Jsem editorkou a mediálním agentem knížky Women’s Voices in Rowing.

Stala se ze mě moderátorka amerického fotbalu.

Překvapivou pracovní zkušenost jsem zažila poté, co jsem zareagovala na příspěvek ve facebookové skupině, kde členka hledala náhradu na jednodenní moderování v Polsku. To jsem ještě netušila, že se jedná o sport, který jsem v životě nehrála a jehož pravidla jsou složitější než já sama – americký fotbal. Ale protože mám pro strach uděláno a doma Američana, který tuhle prazvláštní kopanou zkoušel a pravidelně ji sleduje, tak jsem se nezalekla a v pátek v noci už nasedala do autobusu do polské Varšavy… Akce se vydařila a já jsem pak moderovala ještě jednou, v Brně. Pravidla hry jsou pro mě dodneška španělskou vesnicí, ale základy už chytám a všichni kolem jsou shovívaví a nápomocní.

moderátorka americký fotbal Varšava
V Polsku jsem moderovala přímý přenos amerického fotbalu.

Povýšila jsem na Head of PR & Marketing.

Když jsem před více než čtyřmi lety nastupovala na pozici PR manažerky do Foreigners, netušila jsem, jaká to bude jízda, jak se budu každý den učit něco nového, postupně si budovat větší tým a jakspolečně s firmou budu růst. Letošní rok pro nás byl velkou zkouškou a já jsem nesmírně ráda, že jsme ji ustáli. Vážím si práce, kde mám hodně volnosti a prostoru pro realizaci, kde mi důvěřují, podporují moje silné stránky a dávají mi zpětnou vazbu. A tak zčistajasna na konci roku 2020 přišlo povýšení. Proměnila jsem se v hlavu marketingu, dostala jsem plaketu, krásnou kytici a hlavně potvrzení, že to, co dělám, má smysl a přináší výsledky.

povýšení head of pr & marketing v roce 2020
V e-mailovém podpisu mám teď Head of PR & Marketing.

Denně se hýbu a baví mě to.

Strava mi pro tento rok hlásí téměř 1000 uběhnutých kilometrů. Pokořila jsem desetikilometrovou hranici a běhám všude, kde je to možné. Nevynechala jsem jediný den, kdy bych neběhala, nešla na jógu, neprojela se na kole nebo necvičila doma – i když to někdy byla jen patnáctiminutovka pilates nebo sada cviků na břišáky. Sportovní aktivity patří k mému běžnému dennímu režimu a já jsem vděčná, že moje tělo s tím souhlasí a že se díky tomu cítím dobře.

sportovní aktivity 2020
Pohyb mě provázel každým dnem roku 2020.

Neutratila jsem tolik peněz za oblečení.

Jelikož jsem nejdřív byla v Americe s naplánovaným budgetem a pak většinu času doma, oproti předchozím letům jsem si koupila výrazně méně oblečení. A když už jsem se rozhodla nakupovat, tak jsem spíš investovala do sportovních svršků, kde jsem šatník neobnovovala už řádku let.

NEGATIVA 2020

Musela jsem z Ameriky domů dřív.

Kvůli šíření koronaviru jsem se z vysněného New Yorku musela vrátit o tři týdny dřív. Přitom jsme měly s kolegyňkami koupenou jízdenku do Filadelfie, do Bostonu, chtěly jsme navštívit Yale… A vůbec, užít si jarních radovánek ve městě, které nikdy nespí. Nestalo se. Ovšem jsem rozhodnutá si ten americký dluh jednou vybrat.

Přes rok jsem neviděla babičku.

Jedna z mých babiček je ten typ seniora, který denně sleduje koronavirové zprávy a opravdu se bojí. Fakt není zdravé a prospěšné se tolik fixovat na to, co sdělují média, ale opatrnost jí pochopitelně nezazlívám. Jako téměř osmdesátiletá patří k rizikové skupině a já bych si nikdy neodpustila, kdybych jí způsobila jakékoli zdravotní potíže. A tak jsem za ní nejela ani po antigenních testech, které mi vyšly negativní. Pro jistotu. Voláme si, poslala jsem jí vánoční pohled, ale nic z toho osobní kontakt nevynahradí.

Ukradli mi kolo.

Uzamčené za domem, kam běžný kolemjdoucí nevidí… Bylo mu osm let a prodrandili jsme spolu nesčetně cest za poznáním i do práce, do kaváren, na návštěvy… Byl to můj hlavní dopravní prostředek a když jsem v jedno podzimní ráno našla ušmiknutý zámek bez kola, bylo mi fakt strašně líto, jak jsou lidí zlí a berou si, co jim nepatří. Všechno jsem nahlásila, na policii sepsala protokol, ale už v tu chvíli mi bylo jasné, že svůj bicykl nikdy znovu neuvidím. A protože na všem hledám to pozitivní, tak jsem vděčná, že mi ten zloděj kolo vzal až na konci září a ne třeba v červnu.

luca friday kolo
Nedobrovolně jsem se rozloučila se svým osmiletým kolem.

Nemáme jídelní stůl.

Loni na Silvestra jsme se přestěhovali do bytu, kde máme konečně ložnici a taky víc než jeden stůl. Ale u toho jídelního jsem stihla jíst zhruba týden. Pak jsem odlétala a po návratu už se na něm vzhledem k lockdownu a povinnému home officu zabydlel monitor s klávesnicí jistého technical writera… Přítel pracuje v korporátu, kde mají práci z domu nařízenou až někdy do půlky příštího roku. Takže já pracuju na gauči a na konferenčním stolku střídám laptop talířem… Záda to zatím zvládají, ale těším se, až se jednou doma zase najíme normálně naproti sobě.

Zakázali nám pracovat z kaváren.

S radostí si otevřu notebook v kavárně a pracuju. Dobré kafe, cinkání nádobí, syčení páry z kávovaru, špitot od okolních stolků… Je to prostředí, kde se soustředím a jsem produktivní. Toho jsem si letos moc neužila, ale zase na druhou stranu domácí hrnek s kávou mě stojí o dost míň.

Neodjeli jsme na tradiční vánoční výlet.

Poslední roky jsme v prosinci nebo o Vánocích vždycky na pár dní prchli nasát zimní atmosféru do některé z nedalekých zemí. Procházeli jsme si vánoční trhy ve Vídni, objevovali předvánoční kouzlo Krakowa, předloni jsme si dali krátkou dovolenou v Budapešti, minulý rok jsme zamířili do Lince. O letošním vánočním volnu byly topovými destinacemi rozzářená Světlá nad Sázavou a slámový betlém v Pozořicích. Tak aspoň ušetříme za benzín.

Cestování o Vánocích 2020 se smrsklo na blízké okolí.
Letos jsme vánoční cestování museli omezit na blízké okolí.

NĚCO URČITĚ VYŠLO

Není každý rok posvícení. Ale je fajn se ohlédnout, co se nám za těch dvanáct měsíců vydařilo. Jsem si jistá, že tam vždycky cosi bude. I kdyby to bylo „jenom“ to, že jsme zdraví, máme práci, rodinu, přátele, střechu nad hlavou. A jestli sníme a přejeme si, jestli něco chceme nebo naopak nechceme, tak se to nezmění jako mávnutím kouzelného proutku na přelomu roku. Nicméně je to perfektní startovní čára.

Já si své neuskutečněné plány z 2020 jdu přepsat na novou stránku – a půjdu si za nimi dál. Co uděláte s těmi vašimi?

Užijte si novoroční oslavy a ať vám 2021 vyjde podle vašich představ!

2 odpovědi na “Pozitiva a negativa podivného roku 2020”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *