Moje první americké kino a večeře takřka rodinná

Sobotní kino a večeře. Doma v Česku nic netradičního. Na stáži v New Yorku jsem takové vymoženosti vzhledem k rozpočtu a místním cenám neplánovala. Nicméně červené sedačky, velké plátno a jídlo v restauraci jsem si střihla hned druhý víkend po příjezdu. A bylo to neskutečně fajn. Vždyť nakonec je to hlavně o lidech, s nimiž ty nové okamžiky prožíváte.

“Lucie, máte program na večer? Půjdeme do kina a pak se někam najíst. Nechcete s námi?” Zeptala se mě moje báječná paní domácí Pavla, když jsem se po vydatném víkendovém spánku a dopoledním cvičení začala ochomýtat v kuchyni a hledat pozdní snídani.

Na ten den hlásili chumelení a my s kolegyňkou Evou jsme se chystaly ven na další prozkoumávání města. Volné večery jsme do té doby trávily doma – příjemně “uondané” z několikahodinového chození a ne už tak příjemně unavené z cestování metrem na Manhattan a zpět do našich příbytků mimo živelné newyorské centrum. Mile překvapená a upřímně potěšená jsem nabídku přijala a zpunktovala jsem, že Eva půjde taky.

kino Cinemart Cinemas Queens
Tradiční americké kino v Queens

Do kina nás mělo jít šest: Pavla, její syn Tobiáš, který prvním rokem studuje na univerzitě mimo New York a v jehož pokoji bydlím, Tobiášova přítelkyně, Američanka Maddie, její sestřenice Abby, já a Eva. Lístky Tobiáš objednal přes internet, dohodli jsme se, jak se poskládáme do aut, a že se potkáme na místě – v kině vzdáleném od bytu asi 1,5 kilometru.

Místní kino staré 95 let

Ocitli jsme se v Cinemart Cinemas, což je nejstarší, bez přestávky fungující nezávislé kino v naší čtvrti. Pochází z roku 1925 a promítá v pěti sálech. Takže je menší než multiplexy v Česku, ale zase větší než malá kina v městských částech a regionech.

V hale bylo samozřejmě možné koupit si popcorn a kolu, nahoře byly toalety a my jsme kráčeli vpravo do našeho sálu se štítkem Malé ženy.

Miluju červené sedačky v kině. Ať už je to brněnská Scala, nebo naše kino v Českém centru New York, ta červená ke kinematografii a promítacím sálům prostě sedne jak zadek na hrnec a dodává jim tu správnou, vzrušující atmosféru. V kině v Queens tomu nebylo jinak. Ale pozor, měli tam vychytávku. Každé sedadlo mělo svůj černý knoflík, který když jste stiskli, tak sedačka vyjela s vašima nohama nahoru a zároveň jste si pokládali záda, až jste v kině skoro leželi. Kam se hrabou česká multikina!

edačky kino Cinemart Cinemas
Sedačky jsme si mohly pod nohama zvednout a v kině téměř ležet.

Kdo jste Malé ženy neviděl, vřele doporučuju. Zvlášť milovníci knížek a příběhů ve stylu Jane Austin budou nadšení. Herecké obsazení se vyvedlo a film přívětivě připomíná důležité lidské hodnoty.

Nečekané pozvání na večeři

Během titulků se Pavla otočila ke mně s Evou s tím, že by nás ráda pozvala na společnou večeři.

Nevěděla jsem, jak reagovat. Pozvání mi pochopitelně udělalo radost – nejenom představou jídla, které si nemusím chystat, ale i tím, že nás v podstatě cizí člověk zve, abychom s ním a jeho blízkými strávili další část večera. S Evou jsme na sebe koukly a s úctou a poděkováním odsouhlasily, že půjdeme moc rády.

Dee's restaurace Queens
Interiér restaurace Dee’s v americkém Queens

Dee’s je restaurace s italským menu od salátů, přes těstoviny, po pizzu. Stoprocentně moje gusto. Obsluha nás bez předchozí rezervace usadila ke stolu se šesti židlemi. Oba číšníci, kteří se u nás za večer objevili, byli milí, usměvaví, trpěliví a tak akorát upovídaní. Když jsme se v záplavě pokrmů nemohli rozhodnout, tak nám poradili a vůbec se netvářili otráveně, že ještě nemáme vybráno, že váháme, že si nejsme jistí… Přesný opak většiny číšníků a servírek v Česku. Přitančili nejdřív s vodou, pak s lahví červeného a nakonec jsme to byli my, kdo je očima přivolával a ohlašoval, že už víme, co chceme.

předkrm restaurace Dee's
Společný předkrm v restauraci Dee’s

Jen polovina našeho osazenstva byla starší 21 let a mohla tedy oficiálně pít. Tobiáš, Maddie a Abbey mají devatenáct nebo dvacet, ale obsluha jim víno bez problémů rozlila a nikdo se jich na věk neptal. Co jsem si ale všimla, tak stejně jen tak usrkávali a víno jsme pak dopíjely my tři starší 🙂 Pavla přitom využila situace a nabídla nám s Evou tykání.

Nesourodá sestava a přitom rodinná atmosféra

Rozhlížela jsem se po naší skupině. Seděla jsem tam s pěticí osob, které jsem poznala sotva pár dní zpátky, Abby až ten večer. Pavla je přibližně ve věku mých rodičů, Eva dostudovává magistra a k tomu čerství vysokoškoláci. Čtyři Češi a dvě Američanky. Kdyby nebylo New Yorku, nikoho z nich bych nepoznala. Nedělila bych se s nimi o společný předkrm a neťukala si skleničkou vína na šťastný nový rok. Ale i když to nebyli moji příbuzní, po celou dobu jsem se cítila, jako bych byla na rodinné večeři. Povídali jsme si chvíli česky nebo všichni dohromady anglicky. Bavili jsme se o jídle, o městě, o práci, o škole, o Česku, o New Yorku… Témata přicházela přirozeně, stejně jako objednané dobroty, které nám postupně přibývaly na stole. A já jsem najednou byla moc ráda, že v tom velkém americkém městě nejsem v sobotu večer sama.

salát restaurace Dee's
Salát s modrým sýrem, pekanovými ořechy a jablky

Jídlo předčilo má očekávání. Jako předkrm jsme si dali pizza chleba a k tomu ve třech skleničkách hummus, fazole v omáčce a něco jako marinovaný lilek. Já jsem si pak jako hlavní jídlo objednala salát s kozím sýrem, kandovanými pekanovými ořechy a jablky a měla jsem boule spokojenosti až za ušima.

Večeři jsme všichni dostali od Pavly na přivítanou v novém roce. Bylo to od ní vstřícné, štědré, přátelské. A mně to přivádí na myšlenku, aby bylo víc takových rodičů, kteří klidně vyrazí ven se svými dětmi, jejich vrstevníky, kamarády, nájemníky… 🙂 Nikdy totiž nevíte, komu takovým gestem můžete dodat pocitu sounáležitosti a domova.

Zajímá vás můj všední život nejenom v Queens? Sledujte mě na Instagramu.