Jak jsem uběhla svoji první desítku, co mi při běhu pomáhá a dodává motivaci

Při každopůlroční povinné patnáctistovce na střední jsem umírala. Píchalo mě v boku, nemohla jsem dýchat, bylo mi na zvracení a patřila jsem jednoznačně k těm nejpomalejším. To, že jsem chodila do sportovní třídy a sdílela běžecký ovál s profesionálními lyžaři, atlety nebo taky jednou rychlobruslařkou, mi moc plusových bodů nepřidalo. Letos v červnu, po asi patnácti letech, mi Strava zaznačuje můj první desetikilometrový běh.

Jak se z holky, která nenáviděla utíkat na čas, stala ta, která si s sebou běžecké tenisky bere třeba i na výlet do Washingtonu? Co mi při běhání pomáhá a proč to vlastně dělám?

Moje první radost z běhu se dostavila, když jsme se na gymplu z atletického oválu přesunuli k novoměstským rybníkům, kde jsme měli uběhnout tři kilometry. Zdálo se mi to nesplnitelné. Vždyť to je dvakrát tolik, než když se s jazykem na věstě doploužím na konec pátého kola na oválu, říkala jsem si. Ale přišlo prozření – když neběhám pořád dokolečka, najednou metry pod nohama ubíhají víc a ani to nebolí. Tu euforii v cíli a myšlenku, že běhání není zas tak strašné, si pamatuju do dneška.

Svůj první běh bez píchání v boku jsem zažila u rybníků v Novém Městě na Moravě.

Výhody běhání

Nicméně dobrovolně jsem vyběhla až o pár let později, v posledních ročnících studia na vysoké. Důvody? Běhání tehdy začalo být populární. Po vzoru „joggingujících“ Američanů se do obtaženého sportovního oblečení halili i Češi a probíhali parky i sídliště. Tak jsem si řekla, že to taky zkusím. Běhání má totiž tyto skvělé výhody:

  • nic speciálního k němu nepotřebujete – jasně, je fajn pořídit si kvalitní boty, abyste si neničili kolena a kotníky, postupem času funkční prádlo, dejme tomu čelenku nebo čepici a rukavice na běhání v zimě, ale můžete vyběhnout i v obyčejných botaskách, teplákách a tričku a užít si to stejně
  • neplatíte za něj žádný vstup
  • pohybujete se na čerstvém vzduchu – klidně i v zimě, protože když se aspoň trochu pořádně oblečete, je vám při běhání dostatečně teplo
  • můžete jít kdykoli se vám hodí, aniž byste se bookovali na určitou hodinu
  • je časově efektivní, jelikož netrávíte čas dopravou – stačí se rozběhnout, jakmile vyjdete ze dveří (pokud si třeba nevytipujete dlouhou trasu, za níž dojedete hromadnou dopravou nebo vlakem)
  • dá se praktikovat kdekoli – u moře, na chalupě, na služební cestě… stačí si s sebou vzít tenisky a vhodné oblečení

Běh jako doplněk k ostatním sportům

Prvních několik let jsem vyběhla párkrát do měsíce a držela se v rozpětí dva až tři kilometry. Běhání nikdy nebylo mojí jedinou aktivitou a celkově si myslím, že je vhodné sporty kombinovat, aby zabíraly různé svaly a taky aby byl pohyb rozmanitý a nepřestal vás bavit. Proto jsem k němu plavala, jezdila na in-linech, hrála (plážový) volejbal, chodila na spinning a později na jógu. Běh byl pro mě rychlejší variantou sportu, ráno před prací vyběhnu a za 20 minut mám hotovo.

Jenomže postupně jsem svůj běh chtěla prodlužovat. A tak jsem si předsevzala, že vždycky uběhnu nejméně tři kilometry. Předloňské Vánoce se z tří kilometrů staly čtyři. S tím, že občas jsem zařadila kliky o lavičku, squaty nebo jiné cvičení. Tím se i s protažením časová investice do jednoho výběhu prodloužila přilbižně na půl hodinky. Pořád celkem promptní záležitost.

kde lze běhat
Běhat se dá všude, zadarmo a bez potřeby speciálního vybavení. Foto: Supriya Joon

Postupné prodlužování trasy

Minulý rok jsem si laťku posunula na minimální vzdálenost pět kilometrů. Většinou částečně nahoru a dolů, protože ani v Brně ani u našich na Vysočině nebydlím v okolí rovinek. Pětka už mi přišla jako fajn číslo, zvládala jsem ji pokořit kolem půl hodinky, k tomu zase docvička. Nemám ráda, když jsem pod časovým tlakem, takže když mám ráno důležitou schůzku, neriskuju, že mi ten den bude běh trvat déle, a radši si zacvičím doma nebo zajdu na ranní jógu, kde mám jistotu, že skončím v určitý čas. Pro někoho je možná časový limit motivační, u mě to tak nefunguje. Spíš než čas mě motivuje vzdálenost. A když zjistím, že se mi zkrátil čas, je to příjemný bonus.

Pětikilometrová zásada mi vydržela celkem dlouho. Nádherně se mi běhalo v mém přechodném domově v newyorském Queens, kde jsem míjela rodinné bungalovy zdobené americkými vlajkami, pěstěné zahrady a pravoúhlé ulice. Dokonce jsem tam navzdory převážně zimnímu počasí neplánovaně poprvé uběhla šest kilometrů v kuse.

Běžecká výzva

Pak přišla koronavirová pandemie a uvěznila mě doma. Běh byl víceméně to jediné, čím jsem kromě venčení psa několik týdnů trávila čas venku. Nechtěla jsem přijít o úroveň, kterou jsem měsíce budovala, navíc se po běhu cítím náramně a plná energie. Právě v té době jsem začala plnit výzvy týmu FITFAB Strong, až přišla výzva červnová zaměřená na běh. Když jsem si projela celoměsíční plán, celkem jsem se vyděsila. Běh s kopečky? Běh se silovými vstupy? Dlouhý běh? Ale znáte to – když do něčeho jdete, je potřeba se toho trochu bát, aby to nebylo lážo plážo a aby vás dosažení cíle naplňovalo tak, jak má. Přitom jsem věděla, že holky z FITFAB Strong nastavují lekce tak, aby tam byla i lehčí varianta, a hlavně aby bylo cvičení zvládnutelné a nikomu neublížilo.

První delší běh

Po úvodních trasách přišla první větší challenge: 45minutový běh. Tak dlouho jsem nikdy předtím neběžela. Vybrala jsem si jedno ráno – před prací, ale nemusela jsem být někde vyloženě v přesný čas – a vyklusla jsem. A ono to šlo. Kontrolovala jsem si čas a líbilo se mi, jak utíká. Nepřepískla jsem začátek a těch mých obvyklých pět až šest kilometrů bylo v pohodě.

Pak bylo moje tělo trochu překvapené, že s ním v podobném rytmu hýbu dál, ale neprotestovalo. Až asi poslední dva kilometry byly nekonečně. Věděla jsem, že to je v hlavě. Že nohy to dají. Že to udýchám. Jen jsem pořád koukala na hodinky, kdy už to bude a dala jsem si pár přestávek, kdy jsem si měření stopla, abych opravdu běžela 45 minut. Dostala jsem se na 8.04 kilometrů (průměrný čas 5:44 na kilometr) a ten pocit byl neskutečný. Radost, úleva, posunutí vlastních hranic. Bylo to božské ráno a já jsem na sebe byla hrdá.

proč běhat
Běhám především pro radost, zdraví a udržení se v kondici. Foto: Supriya Joon

Úkol zněl jasně: nejdelší běh

Jenže ještě ten týden byl součástí výzvy nejdelší běh prodloužený o jeden kilometr. Ouha. Devítku jsem si už pro jistotu nechala na víkend, zase jsem měla ve druhé části několik pauz, ale dala jsem to. S průměrným časem 5:41 na kilometr – nezapomeňte, že když jsem šla nebo se zastavila, měla jsem měření vypnuté. Druhá běžecká euforie týdne.

Z desetikilometrové mety už jsem strach neměla. Vždyť je to zase jenom o jeden kilometr víc. Opět jsem si na splnění vyčlenila čas o víkendu. Navíc bylo po dešti, žádné vedro, ideální podmínky. A dala jsem to. 10.07 kilometrů s průměrným časem 5:42 na kilometr. Celkový čas včetně asi čtyř zastavení byl 1 hodina a 8 minut. Nic extra bleskového, ale já jsem si poletovala na obláčku.

Proč běhám

Tím jsem si běh vyčlenila ze skupinky „časově nenáročný pohyb, když nestíhám“. Další desítku v kuse jsem zatím neuběhla, ale zařazuju víceméně šesti až sedmikilometrové běhy, třeba i s více kopečky, a chtěla bych se určitě posouvat dál. Nesním o závodech nebo maratonu, běhám pro potěšení, pro vyčištění hlavy, pro zdraví, zlepšování fyzičky, abych mohla jíst, co chci, a přitom byla spokojená s tím, jak vypadám. Běhám sama – je to pro mě koníček, investice do sebe samé, kdy nikoho nebrzdím, na nikom nejsem závislá a udávám si tempo, které vyhovuje právě mně.

Běh je individuální. Někdo raději běhá venku, jiný ve fitku. Foto: Tomáš Macháček/Domeq

Co mi při běhu pomáhá?

Samozřejmě jsou dny, kdy se mi běhá líp a kdy hůř. Asi jako každému. Proměnných je podle mě hodně: od vnitřního naladění, přes délku spánku, stravu až po venkovní podmínky. U žen může mít vliv i fáze menstruačního cyklu, v níž se právě nacházejí. Poradila bych netlačit na pilu. Když to nejde, zvolnit, dát si pauzu, anebo běh proměnit v rychou chůzi, případně kombinovat běh s chůzí. Nevzdávat se a zkusit to druhý den znovu.

Pro mě je při běhu hnacím motorem vzdálenost – nastavím si cíl a toho silou vůle dosáhnu. Když už skutečně nemůžu, dám si přestávku a neobviňuju se za to. Vím, že dělám, co můžu. Chci si běh užít, ne se zrasovat a vyřadit z provozu.

Mé běžecké rituály

Nejlépe se mi běhá ráno hned po probuzení. Jen se napiju vody, čaje, případně pomerančového džusu nebo si kousnu banánu, když cítím, že mám trochu hlad a mohla by mi dojít energie, a pádím. Ráno se cítím lehká a odpočatá. Párkrát jsem vyrazila běhat i odpoledne nebo navečer, ale většinou jsem pomalejší, jak v sobě cítím jídlo z celého dne a únavu z práce.

Nejdřív jsem běhala jen za zvuků města či přírody. Pak jsem začala poslouchat písničky a teď u mě jednoznačně vedou podcasty. Kromě běhu nebo delší chůze je v podstatě neposlouchám, takže je to pro mě i chvíle, kterou na ně mám vyhraněný. Nejvíc mi vyhovují podcasty v délce 45 – 50 minut, abych je při jednom běhu stihla od začátku do konce tak akorát. Ukončování cyklů a OCD, chápete.

Za zbylé penízky z Ameriky jsem si během karantény pořídila předčasný dárek k narozeninám: AppleWatch a AirPods. Láska na první pohled. Díky hodinkám už nemusím běhat s telefonem na paži, abych věděla, jak si vedu, a v kombinaci s bezdrátovými sluchátky můžu poslouchat své oblíbené podcastery, aniž by se mi do paží motaly dráty. Ano, nebylo to levné, ale po těch letech běhání zasloužené a s obojím jsem velmi spokojená.

Najděte si, co vyhovuje vám

Běh je hodně individuální. Každému vyhovuje jiný způsob, denní doba, rychlost, délka, povrch, lokalita. Kolegyně mi říkala, že jí pomáhá představit si svoji duši a poslat ji na určité místo. Tělo pak jednoduše následuje. Všichni to máme jinak. Já bych se k té své desítce teď určitě neodhodlala nebýt běžecké výzvy. Ta je na stránkách FitFabStrong stále dostupná, tak si ji klidně dejte, a třeba si jako já posunute své limity nebo s během teprve začnete. Anebo si vytvořte vlastní výzvu, najděte vlastní motivaci, pokud je to aktivita, k níž si doopravdy přejete najít cestu.

Nepovažuju se za běžce profesionála a pořád mám hodně prostoru pro zlepšování se. Nicméně pokud vás po běhu budou bolet svaly, doporučuju se namazat (zvnějšku 🙂 !) starou dobrou Alpou. Vyzkoušela jsem po běhu s kopečky, kdy jsem k večeřu sotva šoupala nohama, a druhý den už jsem znovu skákala jako laňka.

Běhu zdar a těm z vás, kdo běháte nebo se chystáte začít, přeju spoustu šťastně upocených kilometrů!

Jestliže preferujete cvičení doma, psala jsem o svém vztahu ke sportu a oblíbených videolekcích tady.

Cvičení doma: můj vztah ke sportu a oblíbené fitness programy

Už v New Yorku jsem měla nápad sepsat tipy, jak se udržovat v kondici, aniž byste museli ven do fitka. Za oceánem jsem online sportovními tréninky prokládala chůzi a běh, což bylo úspornější jak časově, tak především finančně. To jsem ještě netušila, že po návratu do Česka budu vzhledem k povinné karanténě odkázaná vesměs na domácí cvičení. A k mým oblíbeným kanálům s video lekcemi se přidají další, kvůli pandemickým opatřením dočasně zavřená studia, která jsem dřív navštěvovala.

Od malička jsem zvyklá se hýbat. Jako čerstvou školačku mě máma přihlásila na gymnastiku a smáli jsme se, jak v gymnastickém dresu vypadám jak mraveneček – poměrně štíhlé dítko s vypouklým zadečkem 🙂 To už jsem od té doby trošku spravila. Gymnastika včetně školních soutěží mě provázela celou základní školu. Na druhém stupni jsem nastoupila do sportovní třídy, jezdila na turnaje ve florbalu, v basketbalu – ano, i prďola jako já… asi geny po tátovi. Jezdila jsem na kole, na kolečkových bruslích. Gymnastiku v pubertě vystřídal volejbal – další sport pro vysoké lidi, ale jako nahrávačka jsem se uplatnila a hrála jsem pak během celé další čtyřletky na gymnáziu opět ve třídě s rozšířenou tělesnou výchovou.

Za studia na vysoké škole jsem vyzkoušela ledajaké cvičení – hodiny aerobiku, chodila jsem na spinning, párkrát na zumbu, jumping… Na Erasmu na University of Glasgow jsem začala víc plavat a chodit do posilovny.

Kombinace běh & jóga & kardio

Běh jsem na základce i střední nesnášela. Na sprinty jsem byla pomalá, patnáctistovka byla moje noční můra. Neuměla jsem dýchat, proto mě po chvíli píchalo v boku a po doběhnutí mi bylo fakt špatně. Pak jsme jednou místo oválu vyrazili do parku s cílem uběhnout tři kilometry, a světe, div se, to bylo v pohodě. Tak jsem si řekla, že běhat delší tratě není tak zlé… nicméně uplynulo ještě pár let, než jsem běh zařadila ke svým pravidelných aktivitám, a několikrát týdně běhám asi posledních pět let.

Luca yoga domácí cvičení
Jedním z mých jógových oblíbených studií je Bistro Anatomy v Brně.

Tři roky zpátky jsem se díky Anežce z Dance AKA zamilovala do jógy. V kombinaci s během a kardiem mě jóga krásně protahuje, uklidňuje, pomáhá na těle i na duši. Navíc má tu výhodu, že ji můžete dělat opravdu všude – na zahradě, v parku, doma v obýváku. A stejně jako u běhu je i u jógy vidět posun, pokud se jí zabýváte dlouhodobě.

Jaká cvičení jedu a podle koho?

  • FITFAB Strong

Najdete na:
FITFAB Strong YouTube
FITFAB Strong web

Rozmanitý, akční a zábavný fitness program. Videa této čtyřčlenné holčičí party znám od té doby, co jsem si skoro před rokem poslechla prezentaci Andy Pavelcové na growjobácké konference Osobní růst v Brně. Holky jsou pozitivní, usměvavé, sympatické a svojí energií mě často dokopou k pohybu, i když se mi nechce. K tomu mají skvělý přístup ke stravování.

S FITFAB Strong můžete cvičit jógu, pilates, kardio, taneční lekce, posilovat bříško, stehna, záda… Videa jsou různě dlouhá, mně nejvíc vyhovují ta v rozmezí 20 – 40 minut. Kratší jedu ráno bez prací, delší navečer nebo o víkendu. Některá jsou snadnější, u jiných se potím sotva po několika minutách. “Hopsací” lekce si dovolím, jen když jsem sama doma a nemám strach o sousedy pod sebou. A pozor, skoro ve všech videích jsou více či méně zařazené planky neboli prkna 🙂 Autorky programu navíc vydaly diář a organizují měsíční výzvy. 

cvičení s FITFAB Strong
Podle videí FITFAB Strong cvičím doma nejčastěji.

Pro motivaci doporučuju sledovat FITFAB Strong na Instagramu, případně i jednotlivé členky základní čtveřice: andy.fitfab, andreamokrejsova, _nikol_k, barunkatharine.

  • Jmenuji se Peťa

Najdete na:
Péťa Elblová Youtube

Péťu jsem objevila až letos a zatím jsem cvičila její kratší videa – na bříško nebo na vnitřní stehna – když jsem nestíhala nebo v kombinaci s další aktivitou. Její cvičení jsou dost intenzivní, vždycky jsem si zamakala a danou partii druhý den dost pociťovaal 🙂

Další fitness videa, na která jsem dostala doporučení, ale vlastní zkušenost s nimi zatím nemám:

Studia, která mám vyzkoušená, a jedou teď v období celostátní karantény streamované lekce:

  • YOGA Brno

Yoga Brno přidává videa na svůj YouTube, kde zůstávají ke zhlédnutí pár dní. Zaznamenané praxe jsou dostupné zdarma, ale můžete zaplatit standardní příspěvek za lekci a tím přispět na dobrovolné účely. Více o tom, kam vaše platba putuje, najdete vždy na Instagramu YOGA Brno.

  • Bistro Anatomy

Toto menší brněnské studio vysílá od pondělí do soboty od 17 hodin živě na Facebooku. Lektorkám můžete za jejich cvičení přispět dobrovolnou částkou zaslanou přímo na jejich bankovní účet.

  • Dance AKA

Jestliže vám nevadí anglicky mluvené lekce, tak studio Anežky Knotkové, které jsem už zmínila výše, nabízí zumbu nebo jiné taneční hodiny přes Skype, které si předem rezervujete. Cena je buď 50 nebo 100 korun.

*Tip: Toužíte po běhu a nemůžete ven? Pokud bydlíte v domě se schody, běhejte nahoru a dolů! Stačí chvilka a počkejte, jak vás druhý den budou pálit lýtka 🙂

**Tip: Poskládejte si ze svých oblíbených cviků vlastní sestavu a věnujte se jí po dobu, kterou si sami určíte – podle toho, jak se zrovna cítíte a jaký časový prostor máte.

Pohyb pro zdraví a relax

Ve zdravém těle zdravý duch. To je přísloví, kterým se řídím, a vnímám sama na sobě, že mi funguje. Snažím se hýbat každý den. Sportem relaxuji, přicházím na jiné myšlenky, čistím si hlavu, mám potom dobrý pocit sama ze sebe, tudíž víc energie a odhodlání pracovat, vyřizovat, psát, tvořit, komunikovat… A baví mě to. Zdravé tělo je základ. Pohybem předcházíme mnoha onemocněním, pomáhá nám zbavit se přebytečných kil a taky budujeme imunitu, která je zvláště nyní velice potřeba. A já vám přeji, abyste jí měli co nejvíce!

Máte svoje ověřené videoprogramy a cvičení, podle kterých makáte v domácím prostředí? Budu ráda, když je přidáte do komentářů.

Zajímá vás, jak jsem drandila na kole ve Washingtonu? Přečtěte si tady.

Washington: cyklojízda městem a za Václavem Havlem do Kapitolu

Poprvé od příletu do Ameriky jsem vytáhla paty z města i státu New York a vydala se prozkoumat metropoli Spojených států – slavný Washington, D.C. Účelem naší cesty byly nejen velkolepé památky spjaté s nejdůležitějšími momenty amerických dějin, ale taky slavnostní večer připomínající proslov prvního českého prezidenta Václava Havla v americkém Kongresu.

České centrum New York, kde jsem na tříměsíční pracovní stáži, bylo jedním z partnerů akce Václav Havel: Speaking Today, která se konala ve washingtonském Kapitolu v úterý 18. února 2020. Náš pan ředitel dostal pozvání a nabídl nám, stážistkám, že bychom mohly dojet taky. Taková událost se nekoná každý den a určitě je to něco, co by našemu pobytu za oceánem dodalo širší rozměry. Cestu i přenocování jsme si musely hradit samy, ale ani tak jsme neváhaly a rozhodly se Washington zařadit do svého itineráře.

Na den předtím připadal Den prezidentů, jeden z amerických státních svátků. Toho jsme využily a výlet si naplánovaly na dvě noci, abychom z cesty vytěžily co nejvíc.

Washington Kapitol
Ve washingtonském Kapitolu se schází zákonodárný sbor Spojených států amerických.

Washington byl založen roku 1790, hlavním městem se stal o deset let později. Jak je zřejmé, svým názvem ctí prvního prezidenta USA Georgea Washingtona. Washington se rozprostírá na celém území federálního distriktu District of Columbia, odtud neodmyslitelná zkratka D.,C, která se píše za názvem města a značí Oblast Spojených států amerických. Ve Washingtonu sídlí prezident, Kongres a Nejvyšší soud.

Washington autobusem za 4 hodiny

Z New Yorku do Washingtonu se můžete dopravit letadlem, vlakem, autobusem. Jakkoli miluju cestovat vlakem, zvolily jsme autubus jako nejlevnější variantu. Vlak by nás stál asi dvakrát tolik. Nejlépe vycházelo koupit si lístek na Megabus.com. Za cestu tam a zpět jsem zaplatila 450 Kč. Kdybyste chtěli pohledat vlaky, mrkněte na Amtrak.com.

Vyjížděly jsme ráno v 8 hodin. Čas odjezdu mě mírně děsil. Navykla jsem si chodit spát později v noci, kolem jedné až půl druhé, a cesta na autobusovou zastávku vedla ode mě z Queens přes Manhattan až do Hudson Yards. Trasa bezmála na hodinu a to nepočítám rezervu. Ale nakonec jsem nemohla dospat.

*Tip: Přijďte na zastávku autobusu dřív, ať si v klidu vyberete sedačku. My tam byly asi dvacet minut před odjezdem a už jsme se zařadily do kratší fronty.

V autobuse fungovala wi-fi. Ovšem bídně. Asi hodinku jsem zvládla vyřizovat e-maily a zprávy, ale třeba Instagram jakožto klasický nástroj prokrastinace mi nejel. Doporučuju proto vzít si knížku, stáhnout si podcast nebo volného času využít ke spánku.

Hostel levný a v centru, ale s pár nevýhodami

Ubytování jsme si rezervovaly v Capital View Hostel. Trošku nás vyděsilo, když jsme zvonily a zvonily a nikdo neotevíral. Na telefon nám ale odpověděli, dozvěděly jsme se kód na dveře a pak už jen zaskočily za milou paní provozovatelkou, která vzadu uklízela.

Bílý dům, Washington
Bílý dům mi připadal jako krapet větší, hezká vilka…

Co se hostelu týče – umístění a cena skvělá, dvě noci za zhruba 1 000 Kč na osobu, internet funkční. Příjemným překvapením byla snídaně – kuchyňka nabízela směs na palačinky, nechyběl javorový sirup, marmeláda, arašídové máslo… a překapávač kávy, tak jsme si ráno pošmákly. V čem ale hostel výrazně pokulhával, to bylo sociální zařízení. Hned první den přestalo fungovat splachování na záchodě, takže jsem viděla, co jsem nechtěla, a čůrek vlažné vody ve sprše mě taky zrovna neuspokojil. V noci na mě foukalo, spala jsem ve svetru, v ponožkách, zakrytá až po nos a stejně mi nebylo teplo. S láskou jsem vzpomínala na všechny ty evropské hotely, kde jsem za poslední roky přespávala. Nicméně svůj účel ubytování splnilo a dvě noci se daly přežít.

Jestli jsem v noci klepala kosu, tak denní počasí bylo pravým opakem. Měly jsme štěstí na nádherné, slunečné počasí kolem dvanácti až čtrnácti stupňů. Na sluníčku pocitově o ždibek víc. Úplně jarní, a to byl únor. Z toho důvodu a taky, že je Washington placka, jsme si na naše objevování města půjčily kolo, které celému výletu dodalo tu správnou turistickou atmosféru!

Červená kola od Capital Bikeshare

Stojany s koly na půjčení byly téměř na každém rohu. My jsme si vybraly 24hodinový pronájem s Capital Bikeshare za 8 dolarů, tj. přibližně 180 Kč. Buď si můžete stáhnout appku a zaplatit přes ni. Výhodou pak je, že přes aplikaci jednoduše najdete ostatní stojany, kam můžete kolo odložit. Anebo naťukáte svoji objednávku do automatu a zaplatíte kartou. Na jednu kartu si můžete půjčit dvě kola. Pozor na použití karty – chce to opravdu „swajpnout“, aby automat kartu přečetl. Záloha na výpůjčku je 100 dolarů.

Washington na kole
Rovný terén vybízí k tomu objet památky ve Washingtonu na kole.

Pamatujte, že musíte kolo vrátit do stojanu každých maximálně 30 minut a pak půjčit znovu. Jinak se vám stane to, co se stalo mně. Po návratu domů jsem zjistila, že mi kromě pronájmu dvou kol na jeden den strhli ještě dalších asi 2 500 Kč. Neváhala jsem a napsala na jejich zákaznickou podporu, kde se mi velmi rychle ozvali zpět a upozornili na maximálně půlhodinové projížďky. Na webu jsem tuto informaci dodatečně našla, ale u stojanů ani v aplikaci si žádná z nás tří upozornění nevšimla.

Nicméně princip „neznalost neomlouvá“ na mě bikesharová společnost neaplikovala a poplatek mi protentokrát odpustili. Do pár dnů jsem měla peníze zpátky na účtě.

Washington monument
Washingtonův monument a Reflecting Pool za večerního osvětlení

Město bez mrakodrapů

Ve Washingtonu není jediný mrakodrap. Platí tam zákaz postavit vyšší objekty než je 169 metrů dosahujících Washingtonův monument. A tak narozdíl od New Yorku na ulicích svítí sluníčko a vidíte dál než na protější stranu. Nenadále osvěžující pocit po měsíci a půl života v mozaice newyorských zástaveb. Díky tomu, že jsme měly kola, jsme během jednoho odpoledne objely:

  • Kapitol a přilehlý park, kdy lemujete lavičky a ulice s historickými budovami
  • Bílý dům z povolené vzdálenosti za oplocením , odkud domov amerického prezidenta vypadá jako hezká větší vilka
  • Washingtonův monument neboli vysoký bílý obelisk tvarem připomínající tužku
  • Reflecting Pool, obdélníkové jezírko, kde se odráží Washingtonův monument
  • Lincolnův památník, před kterým stál Forrest Gump při svém proslovu na demonstraci protiválce
  • Národní památník 2. světové války ze žulových sloupců symbolizujících jednotlivé americké státy
  • Památník vietnamské války
  • Památník Franklina Delana Roosevelta
  • Památník Martina Luthera Kinga
  • Památník veteránům korejské války

Následující dopoledne jsme opustily Washington a popojely na Arlingtonský národní hřbitov asi 3 míle (přibližně 5 kilometrů) daleko. Tady jsme evidentně přetáhly půlhodinovou výpůjční lhůtu kola, ale pokud nejste v časovém presu, dá se na hřbitov dojít pěšky nebo dojet metrem. Na hřbitově se nachází hrob 35. amerického prezidenta Johna F. Kennedyho s věčným plamenem, pochována je tam i jeho manželka a mladší bratr Robert.

U památníku J. F. Kennedyho na Arlingtonském národním hřbitově hoří věčný plamen.

V Kapitolu znovu zazněl Václav Havel

Později jsme se hodily do slavnostnějšího a vyrazily na řekněme diplomatickou část našeho výletu přímo do přízemí Kapitolu. Večer na počest 30letého výročí od výjimečného proslovu Václava Havla před členy Kongresu Spojených států se hemžil Čechy i Američany.

Z řečníků mě nejvíc zaujala Madeleine Albright, dvaaosmdesátiletá bývalá ministryně zahraničních věcí USA, která před třemi dekádami Havlovi pomáhala se na projev připravit. Svojí nádhernou angličtinou a překvapivě mladistvým hlasem – krátké video jsem dávala na Instagram – prozradila, že Havel byl tehdy, sotva dva měsíce po zvolení do prezidentského úřadu, pramálo zkušeným řečníkem. Navíc si vězení uvykl vyhýbat se jakémukoli očnímu kontaktu, což se před kamerami a publikem moc nehodilo. Jak jsme ale slyšeli a viděli z několika ukázek historického projevu, spisovatel a bývalý disident svůj úkol zvládnul bravurně s laskavostí, kultivovaností, vděčností i sílou sobě vlastní, za což si od přítomných politiků 21.2.1990 vysloužil potlesk ve stoje.

Václav Havel, Speaking Today
Plné auditorium při výročním večeru Václav Havel, Speaking Today

Ukázky z připravovaného dokumentu o Havlovi

Kromě připomínek projevu byly součástí slavnostního večera ukázky z dokumentu Petra Jančárka Havel Speaking, Can You Hear Me?, kdy Havel přizval režiséra, aby s ním strávil poslední tři roky jeho života. Připomnělo mi to film Občan Havel, který jsem před lety viděla a hodně mě zaujal právě svými scénami ze zákulisí prezidentova pracovního i osobního života. Scéna, jak se Václav Klaus dostal na jazzový koncert, je nezapomenutelná 🙂

Po oficiální části a neúspěšném pokusu vyfotit se s paní Madeleine Albright, kterou striktně bránila jedna z jejích průvodkyň, jsme si spolu s ostatními účastníky daly víno a poohlížely se po známé tváři, kterou byla moje paní domácí Pavla.

VH Kongres sklenka vína
My tři stážistky Českého centra New York s Pavlou, u které v New Yorku bydlím. Foto: Roman Franc

Náš pan ředitel byl nakonec v té době v Česku, takže jsme se bohužel nezúčastnily následné večeře na ambasádě, kam jsme jako stážistky samotné pochopitelně pozvané nebyly. I tak to ovšem byla moc příjemná událost, a já jsem vděčná, že jsem dostala šanci se jí zúčastnit. Pravda a láska přece musí vítězit nad lží a nenávistí dneska stejně jako třicet let zpátky!

Na fotografie z akce Václav Havel, Speaking Today se můžete podívat tady.

Zajímá vás víc o stáži v New Yorku a co nabízí? Přečtěte si předešlý článek.

Moje první americké kino a večeře takřka rodinná

Sobotní kino a večeře. Doma v Česku nic netradičního. Na stáži v New Yorku jsem takové vymoženosti vzhledem k rozpočtu a místním cenám neplánovala. Nicméně červené sedačky, velké plátno a jídlo v restauraci jsem si střihla hned druhý víkend po příjezdu. A bylo to neskutečně fajn. Vždyť nakonec je to hlavně o lidech, s nimiž ty nové okamžiky prožíváte.

“Lucie, máte program na večer? Půjdeme do kina a pak se někam najíst. Nechcete s námi?” Zeptala se mě moje báječná paní domácí Pavla, když jsem se po vydatném víkendovém spánku a dopoledním cvičení začala ochomýtat v kuchyni a hledat pozdní snídani.

Na ten den hlásili chumelení a my s kolegyňkou Evou jsme se chystaly ven na další prozkoumávání města. Volné večery jsme do té doby trávily doma – příjemně “uondané” z několikahodinového chození a ne už tak příjemně unavené z cestování metrem na Manhattan a zpět do našich příbytků mimo živelné newyorské centrum. Mile překvapená a upřímně potěšená jsem nabídku přijala a zpunktovala jsem, že Eva půjde taky.

kino Cinemart Cinemas Queens
Tradiční americké kino v Queens

Do kina nás mělo jít šest: Pavla, její syn Tobiáš, který prvním rokem studuje na univerzitě mimo New York a v jehož pokoji bydlím, Tobiášova přítelkyně, Američanka Maddie, její sestřenice Abby, já a Eva. Lístky Tobiáš objednal přes internet, dohodli jsme se, jak se poskládáme do aut, a že se potkáme na místě – v kině vzdáleném od bytu asi 1,5 kilometru.

Místní kino staré 95 let

Ocitli jsme se v Cinemart Cinemas, což je nejstarší, bez přestávky fungující nezávislé kino v naší čtvrti. Pochází z roku 1925 a promítá v pěti sálech. Takže je menší než multiplexy v Česku, ale zase větší než malá kina v městských částech a regionech.

V hale bylo samozřejmě možné koupit si popcorn a kolu, nahoře byly toalety a my jsme kráčeli vpravo do našeho sálu se štítkem Malé ženy.

Miluju červené sedačky v kině. Ať už je to brněnská Scala, nebo naše kino v Českém centru New York, ta červená ke kinematografii a promítacím sálům prostě sedne jak zadek na hrnec a dodává jim tu správnou, vzrušující atmosféru. V kině v Queens tomu nebylo jinak. Ale pozor, měli tam vychytávku. Každé sedadlo mělo svůj černý knoflík, který když jste stiskli, tak sedačka vyjela s vašima nohama nahoru a zároveň jste si pokládali záda, až jste v kině skoro leželi. Kam se hrabou česká multikina!

edačky kino Cinemart Cinemas
Sedačky jsme si mohly pod nohama zvednout a v kině téměř ležet.

Kdo jste Malé ženy neviděl, vřele doporučuju. Zvlášť milovníci knížek a příběhů ve stylu Jane Austin budou nadšení. Herecké obsazení se vyvedlo a film přívětivě připomíná důležité lidské hodnoty.

Nečekané pozvání na večeři

Během titulků se Pavla otočila ke mně s Evou s tím, že by nás ráda pozvala na společnou večeři.

Nevěděla jsem, jak reagovat. Pozvání mi pochopitelně udělalo radost – nejenom představou jídla, které si nemusím chystat, ale i tím, že nás v podstatě cizí člověk zve, abychom s ním a jeho blízkými strávili další část večera. S Evou jsme na sebe koukly a s úctou a poděkováním odsouhlasily, že půjdeme moc rády.

Dee's restaurace Queens
Interiér restaurace Dee’s v americkém Queens

Dee’s je restaurace s italským menu od salátů, přes těstoviny, po pizzu. Stoprocentně moje gusto. Obsluha nás bez předchozí rezervace usadila ke stolu se šesti židlemi. Oba číšníci, kteří se u nás za večer objevili, byli milí, usměvaví, trpěliví a tak akorát upovídaní. Když jsme se v záplavě pokrmů nemohli rozhodnout, tak nám poradili a vůbec se netvářili otráveně, že ještě nemáme vybráno, že váháme, že si nejsme jistí… Přesný opak většiny číšníků a servírek v Česku. Přitančili nejdřív s vodou, pak s lahví červeného a nakonec jsme to byli my, kdo je očima přivolával a ohlašoval, že už víme, co chceme.

předkrm restaurace Dee's
Společný předkrm v restauraci Dee’s

Jen polovina našeho osazenstva byla starší 21 let a mohla tedy oficiálně pít. Tobiáš, Maddie a Abbey mají devatenáct nebo dvacet, ale obsluha jim víno bez problémů rozlila a nikdo se jich na věk neptal. Co jsem si ale všimla, tak stejně jen tak usrkávali a víno jsme pak dopíjely my tři starší 🙂 Pavla přitom využila situace a nabídla nám s Evou tykání.

Nesourodá sestava a přitom rodinná atmosféra

Rozhlížela jsem se po naší skupině. Seděla jsem tam s pěticí osob, které jsem poznala sotva pár dní zpátky, Abby až ten večer. Pavla je přibližně ve věku mých rodičů, Eva dostudovává magistra a k tomu čerství vysokoškoláci. Čtyři Češi a dvě Američanky. Kdyby nebylo New Yorku, nikoho z nich bych nepoznala. Nedělila bych se s nimi o společný předkrm a neťukala si skleničkou vína na šťastný nový rok. Ale i když to nebyli moji příbuzní, po celou dobu jsem se cítila, jako bych byla na rodinné večeři. Povídali jsme si chvíli česky nebo všichni dohromady anglicky. Bavili jsme se o jídle, o městě, o práci, o škole, o Česku, o New Yorku… Témata přicházela přirozeně, stejně jako objednané dobroty, které nám postupně přibývaly na stole. A já jsem najednou byla moc ráda, že v tom velkém americkém městě nejsem v sobotu večer sama.

salát restaurace Dee's
Salát s modrým sýrem, pekanovými ořechy a jablky

Jídlo předčilo má očekávání. Jako předkrm jsme si dali pizza chleba a k tomu ve třech skleničkách hummus, fazole v omáčce a něco jako marinovaný lilek. Já jsem si pak jako hlavní jídlo objednala salát s kozím sýrem, kandovanými pekanovými ořechy a jablky a měla jsem boule spokojenosti až za ušima.

Večeři jsme všichni dostali od Pavly na přivítanou v novém roce. Bylo to od ní vstřícné, štědré, přátelské. A mně to přivádí na myšlenku, aby bylo víc takových rodičů, kteří klidně vyrazí ven se svými dětmi, jejich vrstevníky, kamarády, nájemníky… 🙂 Nikdy totiž nevíte, komu takovým gestem můžete dodat pocitu sounáležitosti a domova.

Zajímá vás můj všední život nejenom v Queens? Sledujte mě na Instagramu.